V lednu 1945 ještě byla válka. Ve zděšení, že uprostřed zimy poputuju k Rusům, kdo ví kam, mi každý něco dával, co bude jen trochu k užitku, když už nic nepomůže. Protože nic na světě nikdy ničemu nepomohlo. Protože jsem nezvratně stál na ruském seznamu, každý mi něco dával a myslel přitom na svůj díl ohrožení.
\n \n \nkdo všechno slyší a nikdy nic neřekne
Mílí posluchači vítejte u pořadu Právě teď. Možná bych měla bez jakýchkoliv dlouhých úvodů dnešní vysílání rovnou přejmenovat na „Právě včil“. Protože mým hostem bude mnohonásobný vítěz soutěže o nejoblíbenějšího blogera roku. No, a od prvního října také náš spolupracovník a kolega v Rádiu Universum, Ladislav Větvička. Vítej ve studiu takto na
Dříve mě trochu bavilo fotografovat, v dětství a dospívání kreslení. Ale nikdy jsem nic z toho neuměla ani se o to nějak víc nezajímala. Také se teď trochu zajímám o zdravé stravování (hlavně v souvislosti s dětmi), barevnou typologii (vizážistika). Ale všechno je to povrchní, nic do hloubky, u ničeho nevydržím.
Hajný: Nic vám neřekne, je němý. Vychovaly ho srny. Farář: Mikovče, Bobeš ví všechno? Hajný: Všechno jsem mu řek, pane faráři. Bobši, ukaž mu tu daguerrotypii!!! Slyší špatně na levý slech. Bobeš vyjme z kapsy obrázek a podá ho faráři. Farář: Jako bys mu z oka vypadl, chlapče. Lékař: Opravdu. Baron von Grünbach.
Takže to vidí a umí to říct, ale když se ho ptám, proč tohle nikdy neřekne mně, tak prý se mám zeptat a pak mi to řekne. Ze začátku vztahu jsem si myslela, že to přijde později, že to třeba jen neumí, ale ukazuje se, že to opravdu neumí. Sám od sebe nic hezkého neříká.
Žádný vědec nikdy nic neřekne kua na 100%. vždycky si tam pár procentíček nechávají jako aliby, co kdyby. Ale fakt nevím, jestli si to nechávají i v případě kulatosti Země a obíhání kolem Slunce.
. 693 153 538 603 513 661 231 60

kdo všechno slyší a nikdy nic neřekne